Podporují nás

Marek Eben

Když jsem viděl Thermal poprvé, zhrozil jsem se. Zhrozil jsem se stejně, jako se zhrozili Pařížané, když prvně spatřili Eiffelovku. Ono to u takových staveb chvíli trvá, než si člověk zvykne, pak to zase chvíli trvá, než k nim pocítí určitý obdiv a pak to ještě chvíli trvá, než je začne mít rád. Hlásím, že jsem ve fázi tři.

Jiří Bartoška – prezident MFF Karlovy Vary a herec

Hotel Thermal byl projektován jako festivalové centrum a dvaadvacet let, kdy film servis festival organizuje pořádání mezinárodního filmového festivalu, blahořečíme jeho absolutní funkčnost. Představa rozparcelování hotelu je absurdní a navíc je to neúcta k práci manželů Machoninových. Máme-li mít pocit, že na Muchově Slovanské epopeji je moc postav, pak můžeme některé odstranit a nebo domalovat.

Jan Svěrák – režisér

Hotel Thermal je unikátní architektonický počin druhé poloviny minulého století a patří nesporně k našemu kulturnímu dědictví. Jakýkoli zásah kromě citlivé rekonstrukce bude budoucími generacemi považován za svědectví o našem barbarství.

Jiří Macháček – herec a zpěvák

Alice Nellis – režisérka a scénáristka

Jakub Železný – šéfmoderátor zpravodajství ČT

Thermal je pro mě referenčním bodem, od něhož mohu jednoznačně odvíjet proměny svého vztahu k architektuře 60. – 80. let. Nemám ve zvyku měnit názory, ale přiznávám – když jsem před skoro dvaceti lety poprvé přijel na karlovarský filmový festival, byla to pro mě „krabice z dob normalizace.“ Zcela v intencích neschopnosti společnosti správně dekódovat architekturu těch let. V intencích implicitního asociování těchto staveb s komunistickým režimem. Asociování, ochotně podporovaného některými historiky architektury, kteří tak jak nekriticky obdivují (nesporně talentované) architekty spjaté s jedním nejmenovaným severočeským městem, tak stejně nekriticky odmítají (a já nechápu proč) architekty zjednodušeně řečeno „pražské školy.“ Za léta, co jsou (právě) tito historici slyšet ve veřejném prostoru, už Pragerovi, Filsakovi, Šrámkovi a samozřejmě Machoninovým nadělali spoustu zla a špatné pověsti. Tím jsem byl asi podvědomě ovlivněn, což si vyčítám. A až postupně, jak jsem se víc a víc začal právě o tuto tvorbu zajímat, víc a víc jsem si kladl otázky, začal jsem víc a víc i chápat. Myslím, že i velká část naší společnosti už snad – díky bohu – překonala zbytečně politické posuzování (a odsuzování) architektury té doby a začala ji vnímat jinýma očima. Já osobně dnes považuji Thermal za zcela unikátní příklad umělecké i technologické vyspělosti českých architektů, o to cennější, že je z doby, jež naopak přála typizaci, unifikaci, nevýlučnosti. (Nejsou navíc dnes, v době svobody, paradoxně právě tyto atributy pořád přítomny v řadě pokusů o tvorbu veřejného prostoru, včetně architektury?) Thermal je solitér, který (věřím) přežije i developerskou banalizaci, stírající stopy onoho geniálního gesamkunstwerku, v němž se exteriér a interiér vzájemně prolínají, banalizaci, jež programově popírá prvky, svědčící o výjimečnosti i tehdejší české řemeslné kultury. Síla kvality díla Věry a Vladimíra Machoninových se ale popřít ani porazit nedá, o tom jsem přesvědčen.

Vladimír 518 – rapper

V roce 2014 se při jednom z rozhovorů zeptám Věry Machoninové: “Co vy a beton, jak se vyvíjel váš vztah?” A ona mi na to odpoví: “No, to byl náš základní materiál s kterým jsme pracovali, nic jinýho tak podstatný nebylo.”To miluju.

Aleš Najbrt – grafický designer

Na karlovarském festivalu spolupracuji spolu s naším studiem od roku 1995. V hotelu Thermal jsem za tu dobu mnohokrát bydlel a přirostl mi k srdci. Projekce ve Velkém sále jsou vůbec ty nejlepší, které znám, a některé z nich mi zůstanou v paměti navždy. Vyrovnalo se jim snad jen pražské kino Alfa.

Zásadní jsou pro mě ale i interiéry hotelu, unikátní výzdoba českých umělců a originální nábytek. Dvě červená křesla z kavárny hotelu od likvidace před pár lety mám a doufám, že jednou budou předlohou pro výrobu celého mobiliáře. Za ta léta, co jezdím do Varů, ale i všude jinde na světě, jsem měl možnost poznat, že taková jedinečná spojení „uměleckých řemesel“ při správném managementu dokáží přitáhnout pozornost, lidi a v neposlední řadě i peníze. Nejdřív se ale musí objevit někdo osvícený, komu nebude záležet na maximálním osobním prospěchu za každou cenu.

Zuzana Lednická – grafická designerka

Petr Klíma – architekt, historik architektury & autor knihy Kotvy Máje

Radomíra Sedláková – architektka a kurátorka NG v Praze

Petr Vorlík – architekt

Tvorba manželů Machoninových patří bezesporu k tomu nejlepšímu z moderní české architektury. V šedesátých a sedmdesátých letech byly jejich stavby výjimečným, exotickým zjevením, které se vymykalo z naší běžné stavební produkce a přimykalo se spíš k aktuálnímu zahraničnímu dění. Doklade mimořádné výtvarné kvality je i skutečnost, že poslední ojediněle dochované fragmenty jejich díla dodnes působí příjemně svěže a moderně, odvážně a přitom rafinovaně. V předchozích letech jsem měl možnost důkladně studovat soubor Thermalu v Karlových Varech. Průzkum ve mně vyvolával dosti protichůdné pocity. Na jedné straně radost a obdiv z objevování něčeho skutečně mimořádného, z extrémní důslednosti, propracovaných detailů, komplexnosti a přitom ale také odlehčeného výtvarného nadhledu, který v době vzniku gigantického souboru rozhodně nepatřil k běžným zvyklostem a překvapuje i dnes. Na druhé straně jsem však prožíval smutek a velké rozčarování z toho, jak nám výjimečné dílo doslova zaniká před očima. Během pouhých několika měsíců pod rouškou potřebných investic a inovací zmizela podstatná část cenných interiérů a vynikajícího městského parteru. Nahradily je kýčovité, podbízivé zásahy, které se staly dalším krokem v postupném omílání a rozpouštění původního vyváženého autorského gesamtkusntwerku. Místo řádu nastupuje chaos a improvizace. Kvalitu a řemeslný detail vytěsňují laciné a nepříliš trvanlivé materiály. Autorská díla nahrazují standardní, obchoďákové prvky. Už dříve zpackaná privatizace. Záměr prodeje bazénu a přilehlých restauračních bude patrně poslední tečkou za tragikomickým vývojem. Neporozumění, necitlivost, přehlíživost, arogance? Těžko říct. Nedostatek financí? (Vždyť právě nekultivované investiční zásahy posledních let zničily u Thermalu nejvíce. A pražský příklad Parkhotelu nebo návratu interiérů do Ještědu navíc ukazují udržitelnější alternativu). Každopádně erozivní proces pokračuje. Je projevem neúcty k dílu předků a obrazem neschopnosti vycítit kvalitu.

Pavlína Macháčková – architektka

Dílo architektů Machoninových považuji  za výjimečně inspirativní a kvalitní architekturu, která přesahuje významem naše hranice – takových staveb je v ČR velmi málo. Hotel Thermal je našim kulturním dědictvím, kterého si vážím.

Eva Zaoralová – v letech 1994 – 2010 umělecká ředitelka, nyní poradkyně MFF Karlovy Vary a novinářka

Jako dcera architekta jsem obdivovala Hotel Thermal i v dobách, kdy ho kdekdo haněl. A to nejen pro jeho exteriér a zasazení do prostoru, ale i pro jeho vnitřní zařízení  a účelnost, s jakou byly navrženy například apartmány.

Bydlela jsem léta v jednom z nich a nemohla jsem si vynachválit, že byl vyprojektován tak, aby v něm mohlo bez problému  přebývat několik lidí, aniž se navzájem rušili: Od vstupních dveří vedly z malé chodby vlevo dveře do koupelny, vedle ní byly další dveře na WC. Vpravo se vcházelo do malého pokoje, jehož obyvatel měl tedy samostatný přístup k příslušenství a mohl, ale nemusel, projít druhými dveřmi svého pokoje do větší ložnice. Ta byla spojena s obývacím pokojem, kde  stály skříně, pohovka a stolek s křesly a s televizí, z něhož se vycházelo druhými dveřmi do vstupní chodbičky s příslušenstvím..

K mému překvapení jsem asi před třemi lety vstoupila do téhož apartmá předělaného zřejmě podle vkusu momentálního investora: z obrovského obytného prostoru, v podstatě minimálně využitelného, vedou teď dveře do ložnice, z níž se teprve vchází do koupelny s WC. Obyvatel jediné nepohodlné pohovky v onom zbytečně velkém obývacím pokoji, musí jít do koupelny přes ložnici, čímž pochopitelně ruší ty, kdo v ní spí. Navíc i ke skříni má přístup jen z ložnice.. Nemluvím ani o nábytku: ten původní, nad nímž byli u vytržení členové jedné západní delegace, když objevili pár temně červených křesel dole v jednom salonku před Velkým sálem, a vzápětí označili celý komplex  Hotelu Thermal za klenot architektury 70. let, vzal dávno za své.  Vypátrala jsem pak, že autorská práva na budovu sice patří stále Machoninovým, ale na vnitřní zařízení mají právo vlastníci budovy. Že by si někdy dali poradit někým, kdo tomu rozumí, je už léta ani nenapadne. Další důvod, proč by měl být Thermal vyhlášen za kulturní památku.

Pavel Směták – architekt

Tomáš Polák – muzikant a skladatel – Mig 21

Lukáš Beran – historik architektury

V architektonické soutěži na festivalové kino a hotel s bazénem, která roku 1964 určila jejich místo i kapacitu, uspěli Věra a Vladimír Machoninovi proto, že svůj návrh nejlépe prostorově a provozně promysleli a zasadili do krajiny. V projektu, v řešení interiérů, návrzích nábytku i zařízení pak svou koncepci důsledně rozvinuli. Thermal je vynikajícím dílem architektury, inženýrství a designu, ale také důležitou veřejnou a kulturní stavbou. Její památková ochrana může napomoci tomu, aby alespoň v budoucnu byla správně užívána a udržována.

Rostislav Švácha – historik architektury

Richard Biegel – ředitel Ústavu pro dějiny umění FF UK

Hotel Thermal patří mezi nejvýznamnější a nejsilnější architektonické počiny své doby. Je třeba jej respektovat jako celek, včetně všech detailů i celkového urbanistického řešení. Jakékoli snahy o oddělování nebo násilnou adaptaci jednotlivých částí nutně povedou k jeho degradaci, a tím i nevratnému poškození unikátního celku. Celý architektonický soubor by měl být co nejrychleji prohlášen kulturní památkou. Budoucí využití všech částí komplexu by mělo důsledně respektovat a umocňovat jeho výjimečné architektonické kvality.

Adam Gebrian – propagátor a kritik architektury | @agebrian

Když jsem se začal zajímat poprvé o architekturu, bylo to na konci 80. let a ve světě ještě stále jasně vítězil postmoderní styl a já ho obdivoval. Aldo Rossi, James Stirling, Arata Isozaki. Málo co je tomuto stylu tak vzdálené, jako tzv. brutalismus. Razantní jednoduchá geometrie, velké měřítko často v kontrastu k okolí, drsné materiály, střízlivá barevnost. V Česku Karel Prager, manželé Machoninovi, Jan Bočan, na Slovensku Vladimír Dedeček. Proto mi tyto stavby byly mimořádně nesympatické, stejně tak jako jsou dodnes nesympatické spoustě lidí z nejširší veřejnosti. Trvalo řadu let studia, než jsem si k nim začal nacházet vztah a začal v nich vidět kvality. Odvahu, energii, čas, práci a tvůrčí invenci, kterou do nich někdo investoval. Snahu navrhnout a realizovat to nejlepší, co uměl. A to v podmínkách, které byly všechno, jen ne příznivé kvalitnímu provedení staveb. Ale pár takových staveb dnes u nás máme a když v Česku občas provádím zahraniční architekty a zájemce o architekturu, nezatížené vzpomínkou na dobu, ve které stavby vznikaly, tyto stavby obdivují. Federální shromáždění, Novou scénu, žižkovský televizní vysílač, obchodní dům Kotva, hotel Thermal. Oblibu široké veřejnosti si získal snad pouze horský hotel Ještěd, ale i ten je dnes v dost špatném stavu a zasloužil by důslednou rekonstrukci. Jsou to stavby, u kterých jsem přesvědčen, že jejich hodnota bude časem vzrůstat. Je v nich totiž velkorysost, která se bude v těžkých ekonomických podmínkách budoucnosti Evropy hledat stále obtížněji. Měli bychom se proto o tyto stavby dobře starat, citlivě je rekonstruovat, snažit se, abych v nich zůstalo co nejvíce původního. Jejich hodnota bude vzrůstat ovšem za podmínky, že se budoucnosti dočkají, a to nezmrzačené, nepoškozené. Mnohokrát jsem v životě zažil, že lidé, kteří architektuře nerozumí, nezajímají se o ni, dokážou zcela neomylně zasáhnout kvality stavby na nejcitlivějším místě. Mají pocit, že je na nich něco navíc, že je tam něco zbytečného, a že se toho můžeme lehce zbavit, nic moc se nestane a ještě si pomůžeme. Tak zní i rétorika stojící za případným oddělením bazénu od hotelového komplexu v Karlových Varech. Je to hluboký omyl. A to nejen architektonický a kulturní, ale jsem přesvědčen, že z dlouhodobého hlediska i ekonomický.