- Název: Hotel Thermal
- Adresa: Ivana Petroviče Pavlova 2001/11, Karlovy Vary [mapa]
- Soutěž: 1964
- Projekt: 1970
- Realizace: 1967 – 1977
- Původní účel: festivalový palác s ubytovací věží a kavárnou s bazénem
- Současné využití: lázeňský hotel, kino, festivalový palác
- Vlastník: objekt je majetkem Ministerstva Financí skrze společnost THERMAL-F a.s. (předseda představenstva: Ivan Chadima)
- Stav: „?“ dům prošel několika neautorizovanými rekonstrukcemi, bazénová část je aktuálně zanedbávána, plánuje se další rekonstrukce bez koncepčního řešení a bez autorizace / spoluúčasti autorů
Hotel Thermal – architektonické dílo a jeho místo v urbanistické struktuře města
Lokalita, v níž se dnes nachází hotel Thermal, už od nepaměti představovala významný strategický uzel mezi lázeňským městem, brodem přes Teplou a soutokem s Ohří. Význam místa vzrostl samozřejmě i s průmyslovou revolucí, která vyvolala vznik alternativního městského centra při řece Ohři (rovinatější terén, dostatek čisté vody pro průmysl aj.).46
Vítězný projekt manželů Machoninových nad ostatními vynikal kultivovaností výrazu, precizním dispozičním řešením a rozčleněním na menší objemy, které se přizpůsobovaly okolní zástavbě a svažitému terénu.
Thermal nese znaky charakteristické pro architekturu 60. let. Rozdělení na nízkou, horizontální podnož a vysoký, štíhlý objem je klasický znak modernismu. Přestože je oproti ostatní zástavbě budova velmi odlišná a strohá, je chytře zakomponována do urbanismu města, dobře komunikuje se svým okolím a doplňuje přírodní konfiguraci terénu. V soutěži byly tři sály, které jsou vykonzolované z podnože, organicky tvarovanými disky. Ty svým měřítkem a jednotlivými výškami přirozeně korespondovaly s ostatní původní zástavbou, zejména s budovou školy, která se, jak už zmiňuji výše, nakonec také zbourala. Objem těchto sálů je navíc sveden směrem k potoku, který kolem Thermalu protéká. Mezi nimi a korytem je pěší promenáda, hotel se tedy nenaváží do okolní zástavby a protože nejsou v těsné blízkosti, jejich kontrast není tak výrazný, jak by mohl být.
Realizace stavby se od soutěžního návrhu samozřejmě lehce liší. Například sály ve tvaru disku byly nakonec příliš organické a složité na výrobu, a tak mají podobu válcovitých těles, které jsou obloženy deskami z tryskaného betonu. Jsou zavěšeny na konzolách, ten největší visí na ocelové konzole dlouhé 40 metrů, aby se zmenšila zastavěná plocha a aby budova působila elegantněji. Machoninová to popisuje takto: „Když velký sál plave v prostoru a zrcadlí se v bazénku pod ním, tak je to takový vzdušný. Kdyby ten sál šel až dolů, bylo by to jak hrad. Takový tvrdý.“47
Stavby manželů Machoninových jsou proslulé svými inovativními postupy, sál zavěšený na tak dlouhé konzole je jedním z takových. Machoninová se při studiu věnovala statice, na začátku své kariéry dokonce uvažovala, že by se jí věnovala stejnou měrou, jako architektuře – než jí to vymluvil Machonin. Zavěsit velký sál na 40 metrů dlouhou konzolu pro ni proto nebyl tak těžký úkol: „Udělat takovou konzolu není složitý, to je všechno statika. Musela jsi mít dobrýho statika. Nás bylo pět dětí v Jičíně a naši mi nemohli dávat prachy, když jsem šla do Prahy do školy. Hned jak jsem do tý Prahy přišla, v prvním ročníku, kde byly ty teoretický předměty jako matika nebo fyzika, tak jsem se dala zaměstnat jako pomocná asistentka. V prvním ročníku na ústavu matiky, v dalším ročníku, když jsme začali mít statiku, tak jsem přešla na ústav statiky. Tím sem si přivydělávala. Byla jsem tam já a dva takový starší asistenti, kteří mezi sebou furt mluvili o problémech statiky a já jsem se tam toho spoustu naučila. Díky tomu jsem statice rozumněla, takže pro mě ty konzoly byly normální. Věděla jsem, co to udělá. Když přišel statik a řekl, že „tohle nejde“, tak jsem si řekla, že to jít musí. Ale já jsem většinou spolupracovala se statikem, kterýmu všechno šlo.“48
I tvar podélné základny se v letech mezi soutěžními návrhy a realizací transformoval. Původně byla podnož rozdělena na několik sekcí, které se v průběhu let scelily v jedno. Původní jednolité celoplošné závěsové stěny s naopak velmi pestrým „podhoubím“ ramp aparteru nahradily u podnože výrazné horizontální pásy panoramatických oken a parapetů, zřetelně navazující na plánované úpravy přilehlého městského parteru (včetně garáže a bazénu) a velkorysost parkového prostoru okolo říčky Teplé. Z pěšího pohybu okolo vzletných horizontál Thermalu a jeho nového okolí se měla nově stát vzrušující a „pohlcující událost“.49 Promenáda kolem hotelu byla ale součástí neautorizovaných rekonstrukcí devadesátých let a díky tomu ztratila své kouzlo. Architektka Machoninová je i s tímto zásahem velmi nespokojena: „Před Thermalem byla široká pěší ulice, která byla z žulových desek. Teda, bylo to dlážděný střídavě z žulových desek a betonových desek, aby to nebylo úplně drahý. Vedení hotelu, aby se o to nemuseli starat – asi měli nějaký desky prasklý – to prostě vyhodili a aniž by něco řekli, tak to celý zaasfaltovali.“50
Vysoká, hranolová věž hotelu se od podnože liší svou lehkostí a strohou geometrií a zřetelně se distancuje a reaguje spíše na velkorysost krajinného rázu lázeňského údolí.51 V původní koncepci měla věž do struktury města lépe zapadnout. „Když jsme ten dům kreslili, tak jsme samozřejmě přemýšleli nad urbanismem celýho města. Tam je taková obchodní ulice, která jde přes most. V konci tý ulice měl být věžák, a ten měl korespondovat s tímhle věžákem, čili to bylo navázaný i na tu obchodní ulici na druhý straně mostu. Věžák se pak nepostavil, škola vedle se tak zbourala a zůstal tam trčet Thermal. Ale v začátcích to takhle nebylo myšlený,“52 popisuje Machoninová.
Další zásadní částí hotelového komplexu je bazén ve svahu na sever od hlavní budovy. Těleso bazénu a přilehlé budovy doznalo oproti soutěžnímu návrhu rovněž zásadních změn a přizpůsobilo se požadované vizuální jednotě celku. Původně ledvinovitý tvar nahradila soustava pravoúhlých zalamovaných teras, ustupujících po svahu v závislosti na průběhu vrstevnic a dle požadovaného výhledu. Výraz byl sjednocen s podnoží hotelu, tj. dostal podobu spojitých horizontálních linií, střídajících se pásů skla a parapetů. Přístup z hotelu k bazénu už měl zajišťovat můstek nad Úvalskou ulicí a výtah stoupající šikmo po povrchu svahu.53 V původní koncepci bylo propojení hotelu s bazénem trochu odlišné: „Spojení s horním koupalištěm mělo být pěší troubou, takovým hranolem přímo do svahu z x-týho patra. Tak to bylo ještě v soutěži. My blbci jsme si říkali, že tím výtahem to budou mít pohodlný a udělali jsme pak výtah z mezipatra, což trochu oddělilo Thermal od toho svahu. Bylo to taky kvůli prachům – když se dalo někde trochu ušetřit, tak jsme většinou nakonec podlehli. Dřív to bylo větší spojení, což bylo lepší. Měli jsme to tak udělat a vykašlat se na to.“54
Stavby 60. let, a tedy i ty od Machininových, jsou specifické svojí inovatiovností, zejména co se týče používaných materiálů. Machoninová na používání nových technologií ráda vzpomíná: „Nový technologie? To bylo skvělý v tom, že v Praze byl výzkumný ústav materiálů. Tam byli fakt velmi schopný lidi. Já tam tehdy měla kámošku, se kterou jsem se tam chodila poradit – a já tam chodila pořád – jestli by mi nemohla doporučit nějaký nový materiál nebo jestli by nemohla vymyslet, kdo by to udělal. Ona to všechno sehnala, domluvila a s těma lidma zařídila.
To oni mě řekli o kortenu. Ten se používal v Americe, tam byl známej. U nás nebyl, ale ten výzkumný ústav to dostal zadaný. Češi totiž v Rusku, na Sibiři, stavěli Rusům ty obrovský stožáry na dálkovej převod elektrorozvodů. Češi to museli postavit a Češi to museli udržovat, takže se tam pořád jezdilo to natírat. Ten výzkumák, který zjistil, že Američani mají ocel, co zrezne, pak už se nemusí natírat a vydrží sto let – korten – se tím zabýval. Já jsem tam přišla a ta inženýrka mi říkala, že řeší korten a že je ve Vítkovicích a ať se s těma vítkovickejma spojim. Řekla mi, s kým se můžu spojit a kdo by mě přijal… Ten náš výzkumnej ústav materiálů byl dobrej, byla to skvělá spolupráce.“55
Thermal na sobě ale korten nemá, pro něj je charakterističtější tryskaný beton, červené dřevo a velké skleněné plochy. Takhle velké skleněné tabule bylo v době realizace hotelu stále těžké vyrobit. Podle Machoninové ale byli v československých továrnách potomci řemeslníků z první republiky, kteří se řemeslo naučili od svých rodičů a byli tedy schopni experimentovat. Jejich snaha byla také vyvolána vidinou velké zakázky: „Já přišla do skláren, to bylo támhle v Chudeřicích, blízko Chomutova. Přišla jsem tam a už z vrátnice volali řediteli: ‚Je tu paní architektka!’ a ředitel přiběhl do vrátnice, protože jsem s ním dohadovala profily. Byli rádi, poněvadž to pro ně byla zakázka, nový zadání.“56
Zásadní hodnota architektury této doby tkví v tom, že autoři navrhovali vše od základní dispozice budovy přes nábytek až po svítidla a osobně dohlíželi na jejich správné zpracování, což vyplývá i ze vzpomínek architektky na návštěvy skláren. Tím nejpodstatnějším atributem jejích staveb je fakt, že exteriér hotelu volně přechází do interiéru prostřednictvím použitých materiálů, kde se jednotlivé prvky vzájemně ovlivňují: „Ten barák byl zvenku beton, zevnitř beton, všechno beton, sklo a červeně mořený dřevo. Aby se ten všechen beton trochu rozveselil, tak ten nábytek byl červený, modrý, bílý, zelený… všechny možný barvy. Tím se velmi výrazně vyznačovala architektura 60. let, že exteriér přecházel do interiéru úplně samovolně. Interiér tý doby je natolik svázaný s architekturou domu, že když ho dnes změníte, je po architektuře.“57 Důraz byl také kladen na transparentnost a průhledy, čehož se docílilo bezrámovými skleněnými příčkami a průčelím nebo maximem vestavěných prvků.
Dnes je interiér hotelu zásadně poškozen nekontrolovanými rekonstrukcemi devadesátých let a slova Věry Machoninové o „ztrátě architektury“ se tím jedině potvrzují. Hliníkové podhledy nebo obrovské skleněné výplně ale stále vypadají nadčasově díky tomu, že ve své době šlo o náročné technické invence.
/Kapitola z bakalářské práce Marie Kordovské
46 VORLÍK, Petr. Český mrakodrap: Nejzajímavější výškové stavby 20. a 21. století. Praha – Litomyšl: Paseka, 2015, s. 113 47 Z osobního rozhovoru s Věrou Machoninovou, 14. 7. 2015 48 Z osobního rozhovoru s Věrou Machoninovou, 14. 7. 2015 49 VORLÍK, Petr – POSPÍŠIL, Martin – BORTELOVÁ, Eva – PAVEL, Miroslav – SMĚTÁK, Pavel – VEŘTÁTOVÁ, Eva: Hotelový, festivalový a bazénový soubor Thermal v Karlových Varech (stavebně-historický průzkum), Praha 2014, s. 15 50 Z osobního rozhovoru s Věrou Machoninovou, 2. 12. 2015 51 VORLÍK, Petr. Český mrakodrap: Nejzajímavější výškové stavby 20. a 21. století. Praha – Litomyšl: Paseka, 2015, s. 113 52 Z osobního rozhovoru s Věrou Machoninovou, 2. 12. 2015 53 VORLÍK, Petr – POSPÍŠIL, Martin – BORTELOVÁ, Eva – PAVEL, Miroslav – SMĚTÁK, Pavel – VEŘTÁTOVÁ, Eva: Hotelový, festivalový a bazénový soubor Thermal v Karlových Varech (stavebně-historický průzkum), Praha 2014, s. 15 54 Z osobního rozhovoru s Věrou Machoninovou, 2. 12. 2015 55 Z osobních rozhovorů s Věrou Machoninovou, 14. 7. 2015 a 2. 12. 2015 56 Z osobního rozhovoru s Věrou Machoninovou, 14. 7. 2015 57 Z osobního rozhovoru s Věrou Machoninovou, 14. 7. 2015